V lese Dúbrava poblíž Hodonína najdeme lignitové doly. Kde se tu uhlí vzalo, je otázka pro geology. Jak jej však lidé objevili a kdy ho začali dobývat, to se lze dohadovat s historických pramenů. Mohlo to být tak, jak o tom vypráví lidová pověst.

Po třicetileté válce byly v Hodoníně dvě nálevny. Jedna městská a druhá židovská. Obě měly právo šenku od Václava až do Valentýna. Vrchnost ale zakázala dovoz vína z jiných měst a vyhlásila vysoké pokuty za porušení. Co měli šenkýři dělat? Inu, jezdili na černo na víno přes les Dúbravu do Kyjova, a aby je nikdo neviděl, nakupovali v noci.

Jednou večer se v nálevně sedělo dlouho, mudrovalo se a chlapi oslavovali konec války. Zásoby vína se tenčily a když se k půlnoci šenky vyprázdnily, nezbylo toho v sudech příliš. Ještě za tmy vyrazili oba šenkýři nakoupit další víno do Kyjova. Ne že by jeli spolu, oba si dávali dobrý pozor, aby se nesetkali. Byla to přece jen konkurence. Téhož dne, opět už potmě, se vraceli do Hodonína. Za Ratíškovicemi uviděl vozka z prvního vozu u cesty jakési blikající světlo ve tvaru hvězdice. Velice se polekal, pokřižoval se a uháněl před domnělými strašidly tryskem do Hodonína. Asi za hodinu tudy jel druhý šenkýř a vše se opakovalo.

Na druhý den se oba šenkýři sešli v zámecké kanceláři a chtěli mluvit s hrabětem. Shodně vypověděli o strašidelném světle a dohadovali se, že to možná i Všemohoucí na zem poslal hvězdu. Hrabě je vyslechl a na oba uhodil, co dělali v noci na takovém místě. Museli s pravdou ven a přiznali, že byli v Kyjově pro víno. Hrabě oběma pohrozil pokutou a pak je propustil.

Divná věc mu ale nedala dlouho spát. Po čase nechal Dúbravu prozkoumat odborníky a ti našli u Ratíškovic doutnající uhlí, které vystupovalo na povrch a samo se vznítilo. Mnohem později bylo toto uhlí označeno za lignit a v místě jeho nálezu byly vybudovány lignitové doly.