Rozkládá se na ploše 5,58 ha. Má tvar elipsy, na severním a jižním okraji přechází plynule do volného lesního porostu, východní a západní hranici parku tvoří úpatí příkrého svahu nad úpskou nivou. Nejvyšší místo parku, 305 m n. m., je u jeho hlavního vchodu, úpská niva se rozkládá v nadmořské výšce 285 m.

Prvním zámeckým zahradníkem v Ratibořicích byl Čech Karel Binder. Jeho pomocníkem se stal roku 1817 pozdější vrchní zahradník Gottlieb Bosse, Němec z Oldenburgu v Dolním Sasku. Jemu je připisován hlavní podíl na vybudování parku. Vzhledem k zdejšímu podhorskému podnebí se původně počítalo jen s výsadbou severoamerických dřevin, ale později se tato koncepce změnila v pestrou směs dřevin z různých oblastí světa. Ze severoamerických dřevin roste v parku např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipipera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus, borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus).

Roku 1972 byl park rekonstruován v duchu zakladatelské koncepce. Při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976-77 bylo zde popsáno 124 druhů a kulturních variet dřevin, z toho 15 cizokrajných jehličnatých druhů, 1 kulturní varieta domácího jehličnatého druhu, 60 cizokrajných listnatých druhů, l0 kulturních variet domácích listnatých druhů, 4 druhy jehličnatých a 34 druhů listnatých dřevin domácího původu. Od té doby řada vzácných dřevin uhynula nebo byla poškozena povětrnostními vlivy. Škoda, že není věnována patřičná péče náhradnímu vysazování ubývajících druhů. I přes tyto koncepční nedostatky patří ratibořický park k nejvzácnějším historickým zahradám ve východních Čechách.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.ceskaskalice.cz