PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR

Co prozradily archivy o Kunovských hodech

Co prozradily archivy o kunovských hodech
Jak probíhaly kunovské hody v minulosti, třeba v ranném středověku, o tom archivy mlčí. Dá se však tušit, že se slavily na podzim. V době, kdy obilí bylo ve stodolách, utichaly práce na polích a v zahradách dozrávalo ovoce. V době, kdy končil starý a nastával nový zemědělský rok. U starých národů tomu bylo tak od nepaměti, staré Slovany nevyjímaje. V prehistorických dobách to byly oslavy díkůvzdání, při kterých se obětovalo bohům za úrodu, a to bylo doprovázeno nevázaným veselím všeho vesnického lidu. Přesné datum konání kunovských hodů neznáme ani z pozdního středověku, ale určitě to muselo být v září, jak bylo všeobecným zvykem, kolem podzimní rovnodennosti (23 září).
První, doposud známá, písemná a věrohodná zpráva o pořádání hodů v Kunovicích pochází z roku 1537 a je obsažena v listině Hynka ze Zvole, tehdejšího majitele kunovských statků. Z ní se dovídáme, že se hody v Kunovicích konaly každým rokem 8.září, k datu narození Panny Marie. Pozoruhodné na tom je, že jde o termín, kdy se doposud konají hody v Sadech (na Derfli). Neméně zajímavé je také to, že tradice slavení derflanských hodů se dodneška uchovala v kunovském "starém městě" - v té části Kunovic, která úzce s Derflí nejen sousedí, ale má mnoho společného se stavebním rozvojem Kunovic dnešních.
Uvedená listina upravuje robotní povinnosti poddaným a v ní mimo jiného se kunovské obci nařizuje vyšenkovat o hodech jeden drejlink panského vína - to je přibližně 11,30 hl. Na tehdejší dobu měly Kunovice přibližně sedm set padesát duší, to bylo asi půl druhého litru na hlavu. Navíc si musíme uvědomit, že někteří poddaní měli své vinohrady a víno vlastní. Ale panské se o hodech vyšenkovat muselo.
Zajímavá zpráva o kunovských hodech se rovněž nachází v listině z roku 1838 uchované v arcibiskupském archivu v Kroměříži. Tehdejší kunovský farář Augustýn Kuba v ní vybízí představené obce, "...aby se upustilo od pohanského rozveselení, když pošetilá mládež o hodech po městečku zapentlenou ovci při hluku a muzice na nosítkách nosí" - dnes vození berana. "To se dovolit nemůže," - píše se dál v listině "...neb je to hřích a nevšímavost Božího stvoření." Pak farář obecnímu zastupitelstvu navrhuje: "Pakli by to přece někteří samopášníci činit si dovolili, takový do chudinské kase 8 kr. položiti mu dají."
Z minulosti jsou rovněž zajímavá a snad po staletí uchovávaná práva a povinnosti stárků. Dnes už z nich zbyly jen ty části, které ještě dnešnímu člověku něco říkají. Přesto však mnozí Kunovjané už ani neví, co JE TO vlastně za předměty, které stárci nesou o hodovém průvodu. U staršího stárka to je fedro (obdoba znaku práva rychtářského) a má symbol osobního rozhodování. Mít právo posledního slova ve věci konání a jednání mladých spoluobčanů při pořádání místních zvyků a zvyklostí, jakými jsou fašanková obchůzka, stavění máje, jízda králů a pořádání tanečních zábav apod. K tomu právu byla i povinnost osobně odpovídat starostovi za pořádek mezi mládeží. Když stárek uchopil právo do ruky, třeba při rvačce u muziky, bylo to příkazem pro ostatní chlapce splnit jeho vůli a třeba rváče vyhodit z hospody. Znakem mladšího stárka je šavle. Zbraň, která nese symbol ochrany práva stárka staršího. Hodové právo platilo po celý rok.
Úplně jiná symbolika je u stárkyní, tanečnic stárků. Znakem starší stárky je mísa, na které jsou nesena jablka, hrušky a hrozny. To symbolizuje úrodu zahrad, polí a vinic. Tyto dary podzimu se předávají starostovi - a to je právo starší stárky. Předávání darů přírody starostovi je možné chápat také jako projev vděčnosti za to, že jim starosta právo udělil. Obdobou je i předání džbánku či čutory naplněné vínem, to je právem stárky mladší.
Je škoda, že asi za posledních padesát roků se znaky stárků v hodovém průvodu zdobí tak přebujele, že se ani nepozná, co to vlastně nesou. Tolik v krátkosti o tom, co o tradici kunovských hodů prozrazují archivy. Snad by bylo vhodné, aby našim potomkům zbyly z dnešních hodů zprávy podrobnější, aby se o nich mluvilo v obecní kronice, o tom, kdo byl toho roku stárkem. Nakonec nezbývá nic než si přát, aby nám tento zvyk a hodové právo ještě dlouho vydržely.

Dr. Slávek Štěrba

Z TISKOVÝCH ZPRÁV A ČLÁNKŮ

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


Typ záznamu: Lidové tradice
AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 24.09.2004 v 13:56 hodin
Copyright 1998-2019 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®