PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR

Ochrana přírody Bílých Karpat

Studený vrch Bílé Karpaty květen 2009
Studený vrch Bílé Karpaty květen 2009
Ochrana přírody Bílých Karpat

Příroda Bílých Karpat byla velmi rozmanitá a současný stav představuje pouze zlomek někdejšího bohatství. Zřizování chráněných území bylo pomalé: některé návrhy čekaly na uskutečnění až 45 let. Mezitím bylo mnoho hodnotných lokalit poškozeno nebo zcela zničeno. Například většina suchých trávníků s kavylem tenkolistým (Stipa tirsa) vzala za své během šedesátých a sedmdesátých let, takže přežilo jenom několik trsů této rostliny.

Na české straně byla chráněná krajinná oblast (CHKO) vyhlášena v roce 1980, zatímco její slovenský protějšek vznikl již o rok dříve. Rozloha CHKO Bílé Karpaty činí 715 km2; v roce 1996 se stala biosférickou rezervací UNESCO


Druhově bohaté louky zaujímají v CHKO plochu 4028 ha. Jednotlivé plochy v jihozápadní části CHKO dosahují velikosti stovek hektarů. Největší celky jsou chráněny jako (národní) přírodní rezervace: Čertoryje (695 ha), Jazevčí (352 ha), Kútky (113 ha), Machová (243 ha), Porážky (421 ha) a Zahrady pod Hájem (162 ha).


Celkově je v této oblasti 45 lučních a 8 lesních chráněných území o celkové rozloze 1309 ha. Přirozené listnaté lesy byly zařazeny do první zóny odstupňované ochrany přírody a zaujímají 7233 ha.


Péče o louky a jejich obnova

Louky vznikly jako polopřirozená náhradní vegetace na místě původních teplomilných doubrav, dubohabřin a bučin. Odlesněné plochy se pod vlivem seče a pastvy proměnily v louky a pastviny. Často byla pozdně jarní seč doplněna vypásáním otavy na podzim. Louky obvykle nebyly hnojeny, a pokud ano, tak pouze lokálně a malými dávkami hnojiv. Po druhé světové válce postupně vlivem intenzifikace zemědělství klesala druhová diverzita luk a rychle se zmenšovala jejich rozloha. Mnoho ploch bylo rozoráno, padlo za oběť rekultivacím a scelování pozemků, bylo poškozeno intenzivním hnojením, popř. pastvou nadměrného množství hovězího dobytka. Na četných místech byly odstraněny meze porostlé křovinami a solitérně rostoucí stromy.

Po změně režimu v roce 1989 nastal útlum zemědělské výroby. Zemědělci byli nuceni pod tlakem ekonomických podmínek ukončit chov skotu a ovcí, a zmenšil se zájem o seno.

Obhospodařování nejcennějších lučních ploch bylo možné udržet pouze za pomoci podpory Ministerstva životního prostředí. Později k tomu naštěstí přistoupily i subvence Ministerstva zemědělství na podporu seče, pastvy a chovu dobytka. Zvláštní podpora je poskytována biologicky hospodařícím zemědělcům.

Dnes část luk obhospodařují vlastníci a nájemci. Pokud nemají o využívání pozemků zájem, nastupují na jejich místo nevládní organizace a pozemkové spolky. Velké plochy jsou sečeny za pomoci traktorů. Na nerovných, příkrých svazích se k sečení používají menší sekačky, křovinořezy a kosy. Seno se z velké části využívá jako krmivo pro dobytek; jen vzácně je třeba biomasu spálit nebo uložit jinde. V rezervacích v jihozápadní části Bílých Karpat, kde převažují louky, nikoli pastviny, je extenzivní pastva povolena jen výjimečně.

Během uplynulých dvou desetiletí bylo obnoveno více než 200 ha luk, které byly opuštěny v šedesátých a sedmdesátých letech. Jde převážně o svažité plochy v členitém terénu, které jsou často odlehlé a kde je použití obvyklé zemědělské mechanizace velmi obtížné. Tato místa jsou zarostlá křovinami, hlavně hlohy (Crataegus sp.), trnkou obecnou (Prunus spinosa) a růžemi (Rosa sp.); některá z nich se sukcesí nakonec přemění v les. Pro obnovu luk na těchto místech je nutné vyřezat křoviny, odstranit stařinu a biomasu spálit na místě na ohništích. V následujících letech vyžadují vyčištěné plochy pravidelnou seč.

Botanický monitoring ukázal, že na suchých místech trvá obnova luk jen několik let. V jednom případě se na ploše tři roky po odstranění křovin vyskytly čtyři druhy vstavačovitých - rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), tořič včelovitý (Ophrys apifera) a tořič čmelákovitý (O. fuciflora). Na místech zarostlých bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) trvá obnova druhově bohatých společenstev déle, nejméně dvě nebo tři desetiletí. Ohniště nejsou navzdory očekávání zdrojem ruderalizace a rychle zarůstají lučními travami a dvouděložnými bylinami.


Obnova luk na orné půdě

V nedávných letech se rozloha druhově bohatých luk zvětšila nejen díky obnově opuštěných ploch, ale i zatravňováním orné půdy. Mnoho zemědělců zjistilo, že obhospodařování některých ploch orné půdy, obvykle získaných rozoráním luk v nepříliš vzdálené minulosti, je neefektivní. Řešení představuje převod na louky a pastviny. Aby bylo možné vyhovět požadavkům zemědělců, byl v roce 1993 zahájen projekt, jehož cílem je poskytnout zemědělcům osivo lučních druhů místní provenience a vypracovat účinné a zároveň co nejlevnější postupy obnovy luk. Komerčně vyráběné směsky, které obsahují jen několik druhů nebo dokonce kulturních odrůd trav a bobovitých (Fabaceae), jsou pro obnovu bělokarpatských luk nevhodné.

Nejdříve bylo v rezervacích ručně sebráno osivo 100 lučních druhů, z toho 18 trav a 82 dvouděložných bylin. Každý druh byl převeden do kultury s cílem ověřit klíčivost a produkci osiva v kulturních podmínkách. Více než polovinu (56) původně vybraných druhů bylo možno úspěšně pěstovat v monokulturách za použití obvyklých technologií produkce osiva, a tudíž je možné je použít i k přípravě osevních směsí.

V letech 1995-1998 bylo testováno 5 osevních směsí a 30 druhů bylo předáno místním zemědělcům k dalšímu namnožení. Podařilo se připravit první autochtonní osevní směsku, která je vhodná k zatravňování orné půdy, zlepšení kulturních luk a k obohacování druhově chudých komerčně dodávaných osevních směsí. V roce 1998 již bylo k dispozici 250 kg osiva, v němž největší podíl připadal na sveřep vzpřímený (Bromus erectus), chrpu čekánek (Centaurea scabiosa) a chrpu luční (C. jacea). V současnosti činí roční produkce druhově bohatého lučního osiva každoročně asi 250 kg, a toto množství se využívá k obnově luk. Dosud (2002) se v Bílých Karpatech za výhradního nebo částečného použití místního osiva podařilo zalučnit více než 150 ha orné půdy. V roce 2001 byla semena trav a dvouděložných bylin sklízena přímo na loukách kombajnem, protože produkce travního osiva dosud zaostává za produkcí osiva dvouděložných bylin.

Vzhledem k tomu, že regionální osevní směs je drahá, byl v roce 1999 zahájen projekt, jehož cílem je navrhnout ekonomicky a metodicky nejpřijatelnější způsob zatravnění a vyhodnotit následný vývoj těchto ploch. Pokusná plocha má 3 ha a je rozdělena na 16 dílčích ploch (4 varianty ve 4 opakováních), které se liší způsobem osevu. Kromě sledování pokryvnosti jednotlivých rostlinných druhů probíhá monitoring epigeionu, opylovačů a fytofágního hmyzu.


Prameny a rozšiřující literatura: JONGEPIEROVÁ et al. 1994, KLIMEŠ 1995, 1997, 1999, KLIMEŠ et al. 2000
Mečík střechovitý PP Pod Hribovňou červen 2008
Mečík střechovitý PP Pod Hribovňou červen 2008

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


Typ záznamu: Ochrana přírody
AKTUALIZACE: Lubomír Pospěch. (sam. biolog) org. 56, 17.05.2009 v 16:37 hodin
Copyright 1998-2019 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®