SLAVÍK Josef (* 26. 3. 1806 Jince, + 30. 5. 1833 Budapešť) - český houslový virtuos a skladatel

První hudební vzdělání čerpal u svého otce, učitele. Pro neobyčejné nadání získal podporu hraběte z Vrtby, který ho už v 11 letech vyslal na pražskou konzervatoř. Ve třídě vysoko vynikal nad starší spolužáky, a tak už v necelých 18 letech byl angažován do orchestru Stavovského divadla. Sólově koncertoval po Čechách, roku 1825 například v lázních Teplice, kde se seznámil s Goethem. Téhož roku se při svém vystoupení v Praze projevil i jako skladatel - přednesl svůj houslový koncert fis-moll. V té době si našel přátele mezi českými obrozenci, mj. F. Palackým a J. Jungmannem. Další studia absolvoval ve Vídni, kde také od roku 1829 hrál v orchestru dvorní opery. K jeho uměleckým přátelům a obdivovatelům patřili takoví hudební velikáni jako Franz Schubert či Frederick Chopin, který mu předpovídal, že překoná i legendárního Paganiniho. Právě tento italský virtuos byl Slavíkovi velkým vzorem, k čemuž přispělo i jejich osobní setkání. Díky své vynikající hře a zcela mimořádně bravurní technice si Slavík nakonec vydobyl přízvisko "český Paganini".

Vysoká ctižádost jej vedla k neúnavnému studiu až za cenu podlomení zdraví. Uprostřed skvělých triumfů zemřel sotva sedmadvacetiletý na turné v Budapešti na tyf. Zde byl také pohřben a v roce 100. výročí jeho úmrtí byly ostatky pietně exhumovány a přeneseny na vyšehradský hřbitov v Praze.

Spolu s F. Laubem a Františkem Ondříčkem patřil k trojhvězdí české houslové školy v období před J. Kubelíkem. Roku 1947 o něm Václav Krška natočil film (Housle a sen), v němž houslové party byly svěřeny vynikajícímu polskému virtuosu Kawaciukovi, a Jaroslav Křička o něm složil operu Český Paganini.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.libri.cz/databaze/kdo18/main.php