PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
Království perníku

DYK Viktor [ Osobnost ]

DYK Viktor (* 31. 12. 1877 Pšovka u Mělníka, + 14. 5. 1931 Lopud v Jugoslávii) - český básník, dramatik, prozaik a publicista, účastník protirakouského odboje

Viktor Dyk, představitel "generace buřičů" 90. let (Petr Bezruč, F. Šrámek, Karel Toman), po skončení 1. světové války, během níž byl aktivně zapojen do odboje v Maffii, spojil své další politické působení s národně demokratickou stranou (1918 se stal poslancem a 1925 senátorem za tuto stranu) a s jejím orgánem Národními listy. Během 20. let se Dyk sblížil s českou nacionalistickou pravicí, k níž měl ostatně blízko i před válkou jako vedoucí představitel státoprávně pokrokové strany, která jediná usilovala už tehdy o samostatnost, a velmi ostře vystupoval proti Masarykovu "realismu" i Benešově zahraniční orientaci republiky.

I Dykova umělecká tvorba po roce 1918, ostatně jako celý jeho život, se výrazně nesla v polemickém aktuálním duchu. To platí samozřejmě o jeho nejlepším básnickém díle, působivé politické lyrické tetralogii Lehké a těžké kroky (1915), Anebo (1918), Okno (1921) a Poslední rok (1922), v níž se stává patetickým a hořkým interpretem národního osudu a smyslu. Deziluze a smutek z marného boje spojený s gestem etického heroismu převažuje i ve sbírce Domy z roku 1926. K politické satiře a polemice mají nejblíže i Dykovy poválečné práce prozaické (Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova, 1923; Můj přítel Čehona, 1925 a Soykovy děti, 1929). Podivuhodným předznamenáním Dykovy tragické smrti ve vlnách Jadranu se stala jeho poslední básnická kniha, sbírka elegické a meditativní lyriky Devátá vlna (1929).

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 10.11.2004 v 10:36 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®