Nejstarší částí hřbitova je zřejmě část v rozsahu navážek, při níž stálo ještě v roce 1838 zděné stavení, spíše márnice než hřbitovní domek. Ačkoliv o založení hřbitova se nedochovalo žádných zpráv, je jisté, že jeho počátky nutno klásti do doby prvního osídlení, protože kdekoliv se židé usídlili, měli v prvé řadě péči o důstojné místo svého odpočinku.

A v celém širém okolí není žádný hřbitov starší či stejně starý. Rovněž ústní tradice hovoří o náhrobním kamenu z doby před rokem 1430, dnes již zcela zničeném. Do poloviny 15. stol. židovské osídleni následkem válek, epidemií a snad i pogrom zaniká a obnovuji se opět koncem téhož století. Zdevastovaný hřbitov, kde nepřečkal témě žádný z náhrobků, začal být opět používán v navážkovém stavu.

V roce 1667 dochází k prvnímu známému rozšíření hřbitova a pak následují ještě další čtyři, poslední a největší v roce 1838. Nejstarší náhrobní kameny jsou však již zcela zvětralé a nečitelné. Zachoval se pouze jediný čitelný z roku 1647. Současná rozloha hřbitova nacházejícího se na sv. okraji města je téměř 4 000 m2. V 21 řadách nestejné délky je 1 077 náhrobních kamenů, včetně tumby z roku 1844 a velké hrobky z poloviny 19. století.

V mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovati na několik set. Poslední pohřeb byl zde v květnu roku 1940. Náhrobní kameny, zvláště starší, jsou většinou pískovcové, novější mramorové. Završení stél je špičaté, obloukové, různě zvlněné i asymetrické. Nápisy jsou hebrejské, německé, české, kombinované. Na náhrobcích jsou tradiční symboly: žehnající ruce, konvice, rostlinná ornamentika i symboly znázorňující jména zemřelých, většinou zvířecí, na venkovských hřbitovech velmi vzácné. Hřbitov je majetkem ŽNO v Praze a byl upraven místními ochránci kultury za finančního přispění majitele po roce 1989. Patří rozlohou k větším, existencí k nejstarším a nejzachovalejším židovským hřbitovům v Čechách.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.hermanuv-mestec.cz