V nejvýchodnější části Osoblažského výběžku je pohraniční obec Rusín. Rusín vznikl v roce 1290. Držitelem Rusína byl Jan z Rusína. Vesnici koupil knížecí úředník z Hlubčic Heyniko, což potvrdil hlubčický kníže dne 1.srpna 1331. Tamnější držitelé mlýna a rychty měli povinnost dodávat obilí řeholnicím v Hlubčicích.
Obec se v archivních dokumentech z roku 1331 připomíná jako Rusín. Roku 1360 koupil ves Rusín - Sup z Fulštejna a za šest let později ho ve své závěti věnoval jako prebendu kapli svaté Anny v olomouckém biskupském kostele. V roce 1377 je již Rusín veden pod německým názvem Rossen a Rausen. Olomoucké biskupství osvobodilo roku 1598 Rusín od povinnosti šenkovat panské víno a trochu zmírnilo robotní povinosti. Fojtství držela od 17.století po dvěstě let rodina Pešků. Od roku 1792 se okolo vesnice táhne státní hranice, která ho oddělila od Hlubčicka. Na konci třicetileté války byl zpustošen Švédy a několik dalších let zůstaly pustými.
Velký požár vypukl v noci ze 17. na 18.července 1876. Popelem lehla rychta a deset sousedních budov. Obyvatelé Rusína se hlavně živila úrodná půda, na niž se kromě obilí pěstovala i cukrová řepa řepka olejná. Po dva měsíce roku 1836 zde řádila cholera, při níž zemřelo na třicet obyvatel.

V archivních listinách se Rusín vyskytuje také pod názvem Nottizen-Blatt nebo Rausen.