V době, kdy na místě Malé Morávky rostly pouze husté bukové pralesy, si na břehu Bělokamenného potoka vybudoval svou chatrč kovář Petzold. Prozatím jen pálil dřevěné uhlí a hledal, kde by našel železnou rudu.

Jednou pozdě v noci zabušil někdo na dveře stavení. "Kdo tam?" zahučel Petzold tak, aby nahnal neznámému strach. "Potřebuji tvou pomoc," ozval se tenký hlásek. To je jiná, řekl si kovář a opatrně otevřel. Za dveřmi stál mužíček, ne větší než jeho pás, a ukazoval rozbité kladivo : "Ještě dnes v noci musím dokončit svou práci." Byl to permoník a v nedalekých skalách rubal novou sluj. Kovář Petzold byl rozespalý a mrzutý, ale přece jen rozpálil výheň a kladivo mužíčkovi spravil. "Děkuji ti. Příští noc očekávej odměnu," zasmál se permoník a zmizel v temnotě. Kovář opět ulehl a ráno nebyla vzpomínka na noční příhodu silnější než sen.

Den uběhl jako voda, dýmající milíř za chatrčí tiše syčel, když tu se náhle zablesklo, a před vyděšeným kovářem vyrostla obrovská postava. Myslivecká kamizola, dlouhé bílé vlasy i vousy, v ruce těžká sukovice. "Pomohls jednomu z mých služebníků a slíbená odměna tě nemine. Kdekoli budeš v tomto údolí hledat železo, nalezneš je." A skutečně. V kopci za chatrčí brzy objevil tak velké množství rudy, že vbrzku vznikla v údolí vesnice. Kopec se od té doby nazývá Železný vrch.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.pradedovazeme.cz