PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR

Jesenická kyselka

Historie pramenů minerální vody 1886 - 2000

První zprávy o vývěru minerální vody v Německém Jeseníku (Deutsch-Jassnik) se objevují kolem roku 1830. Jeseník patřil v té době se 143 domy a asi 1000 obyvateli mezi větší obce. Vývěr minerální vody byl zaregistrován mezi selskými usedlostmi č.8 a č.160 v Krátké čtvrti. Obec bývala v minulosti rozdělena na čtyři čtvrtě - Dlouhou, Kostelní, Kapličkovou a Krátkou. Dělící hranice tvořil potok Luha a silnice spojující obce Hůrku a Vražné. Tedy v Krátké čtvrti, ve které byly pouze čtyři selské dvory; kyselka vyvěrala volně napovrch a tvořila studánky, které lidé dle potřeby zpevňovali kameny. Později, kolem roku 1880, byla již kyselka zachycena i do studní vystrojených skružemi. V té době byla používána k běžné potřebě jako běžná pitná voda. Její odlišnosti nebylo věnováno mnoho pozornosti - zvykli si na ni lidé i zvířata.

Značná pozornost začala být pramenům minerální vody věnována až od roku 1895. V roce 1896 se podařilo průmyslníkovi Arturu Krizickému od sedláků odkoupit kus pozemku i s pramenem kyselky. Pramen zachytil do studny. Jelikož se tato studna nacházela pod lipou, nazval jej "Lipový". Lípa stínila pramen až do r. 1946, kdy byla zasažena bleskem a musela být odstraněna.

Pan Krizicky začal brzy po dostavění studny s výrobou limonád, které ochucoval citrony a cukrem. Bez pochyb mu patří v Čechách prvenství v ochucování minerální vody. Není známo, zda jeho výrobek byl na trhu deklarován i jako ochucená minerální voda, nebo výlučně coby "citrónová limonáda výtečné chuti".Pan Artur Krizicky však mnoho podnikatelského štěstí neměl a brzy zbankrotoval. Příčina jeho bankrotu, i když je obestřen šerem dávných věků; je až příliš současná: "..jeho spolupracovníci kradli citrony a cukr tak houževnatě, že se bankrotu nedalo zabránit..:.".V konkurzním řízení vykoupil dřívější majitel sedlák Josef Trompiš pozemek i s pramenem zpět a v r. 1898 jej prodal Adamovi Kobierskému. Ten byl, zdá se, více znalcem minerálních vod než výrobcem nápojů a učinil nezbytná opatření k úřednímu zařazení pramene mezi prameny minerálních vod s léčivými účinky. Jeho zásluhou byla v r. 1900 poprvé provedena odborná analýza jesenické minerální vody, a to na dvou pracovištích - na universitě v "...léčivá voda první třídy, použitelná k léčbě srdce, ledvin, močových cest a žaludku...."

V roce 1905 pozemek s pramenem od Adama Kobierského koupil Vinzenz Stefan z Moravské Ostravy. V tomto majiteli se zřejmě sešly vlastnosti a schopnosti obou jeho předchůdců. Nejenže správně chápal význam a hodnotu minerální vody, ale byl i zdatným průmyslníkem a obchodníkem. Ihned po zakoupení prvního pramene vytrvale usiloval o přikoupení okolních pozemků s vývěry minerální vody. Když sedlák H. Kahlik konečně v r. 1907 pozemek prodal, zrodily se v krátké době prameny Herma a Zita. "....pan Vinzenz Stefan svému řemeslu rozuměl a známou Jesenickou kyselku, také díky její výtečné kvalitě, v relativně krátkém čase prodával všude s největším úspěchem. Konzum Jesenické kyselky, která našla zaslouženou oblibu také v lékařských kruzích, stále stoupal a její distribuce se brzy rozšířila i za hranice monarchie.Léčivým účinkům a výtečné chuti minerální vody je možno připsat, že Německý Jeseník se těšil také stoupající oblibě u letních hostů. (Deutsch-Jassniker Sauerbrunn, Herrenberg).

Od počátku průmyslového využívání pramenů Jesenické kyselky lze na jejich výstavbě pozorovat dokonalou znalost definice minerální vody. Skvělé mistrovské dílo prvních budovatelů Jesenické kyselky je patrné od počátečního technického ošetření pramene až po konečné naplnění lahví a jejich distribuci. Velký důraz byl kladen především na hygienickou ochranu pramenů. Ty byly převážně obestavěny; a to buď povrchovými nebo podzemními stavbami. Studny nechycených pramenů sloužily nejen k akumulaci vody, ale i k jejímu dosycování. Na svém plášti měly namontovánu i důmyslnou plnící soustavu. Fascinující je, že toto jednoduché zařízení umožňovalo naprosto přirozené dosycení vody přírodním a zcela identickým oxidem uhličitým (CO2).

Stavitelé studní si totiž povšimli, že okolí hlavního pramene bývá často bohatě proplyněno. Zbudovali tudíž pod zemí v okolí studny buď dutiny nebo přídavné studničky zpravidla o průměru 60 cm a ty pak přiklopili měděnými zvony nebo trychtýři a utěsnili jílem. Hrot takového záklopu byl ukončen trubičkou, jejímž druhým koncem byl plášť studny protknut tak, že zvonem zachycený plyn byl vháněn do kyselky v hlavní studni. Při rekonstrukčních pracích jsme nalezli jak torsa přídavných tří studniček u Lipového pramene, tak i měděný trychtýř u pramene Herma.

Na zachování co největšího množství plynu ve vodě bylo dbáno i při technologii jejího plnění do lahví. K plnění lahví docházelo co nejblíže prameni zpravidla ve sklepních prostorách pod zemí. Studny byly opatřeny důmyslným plnícím zařízením, které se otevíralo a uzavíralo pohybem lahví v rukou plniče. Kromě ventilů reagujících na pohyb trubiček byla studna opatřená i hlavním uzávěrem. Stručně lze praktikovanou manufakturní výrobu popsat následovně:

Plnič, který seděl na lavici u paty studny, zvedl ruce nad ramena a za ním stojící pomocník mu do nich vložil dvě prázdné lahve. Plnič nasadil lahve na plnící zařízení studny tak, že vsunul přítokové trubičky do hrdel lahví. Skláněním těla a tím i pohybem rukou dolů se sklápěly i v lahvích zasunuté trubičky, čímž se otevřely ventily a voda vtékala do lahví. Plnění bylo ukončeno zvedáním lahví, čímž se vyklápěly i stále do hrdel lahví zasunuté trubičky vzhůru a tím došlo k uzavření ventilů. Plnič zvedl ruce s plnými lahvemi opět do výše ramen a za ním stojící pomocník je přebral. Do rukou mu vložil další prázdné lahve a celý cyklus se opakoval. Plné lahve byly zpravidla ihned uzavřeny a, uloženy do přepravek. I za této manufakturní výroby bylo možné dosahovat úctyhodných výkonů, vezmeme-li v úvahu, že byly k dispozici tři studny, u každé dva pracovníci, tj. celkem 12 rukou a že jedna láhev natékala asi 6 vteřin: Vnímavému čtenáři jistě neuniklo to nejpodstatnější: že tohoto výkonu bylo dosaženo bez použití čerpadel, tedy bez nákladů na energii a nákladnou technologii a odebráno bylo pouze to množství vody, které samovolně přitékalo. V této souvislosti chci zdůraznit, že poznání a pochopení historie jímání a průmyslového využívání pramenů Jesenické kyselky bylo pro nás, v rámci jejich obnovy, naprostou nezbytností. Ignorováním důmyslné práce předchůdců by nebylo možné spprávně zodpovědět např. ani otázku jaká je, v časovém sledu, kvalita Jesenické kyselky: Nebylo by možné např. vyvrátit Hydrogeology mylné konstatováné tvrzení, že "obsah" oxidu uhličitého podle historických podkladů pravděpodobně klesá (Zdroje stolních minerálních vod, Sv. Valíček, 1995). Omyl autora pravděpodobně tkví v neznalosti výše popsaných historických skutečností. Na počátku minulého století, kdy bylo praktikováno dosycování minerální vody oxidem uhličitým pomocí popsaného zařízení, byly naměřené hodnoty CO2 pochopitelně vyšší, než o 90 let později, kdy dosycovací zařízení již nefungovala a zůstala z nich jen muzejní torza.

Ze stejných příčin - z neznalosti původního stavu došlo postupně k tak rozsáhlé a závažné devastaci pramenů jejich "poúnorovými" uživateli, že prakticky vůbec nebyli schopni udržet jejich možné využívání.

Nicméně Vinzenz Stefan předal firmu i s patnácti zaměstnanci v r. 1918 svému synovi Oskaru Stefanovi. Ten ji vlastnil až do poválečné konfiskace. Před koncem války odejel Oskar Stefan i s rodinou jedním z posledních vlaků do Bavor a od té doby o něm a jeho rodině nikdo z jeho krajanů více neslyšel.

Poslední kvalifikovaný a zároveň zoufalý pokus obnovy pramenů provedl v letech 1946-1948 národní správce Osvald Pastrňák. Správy Jesenické kyselky byl po dvou letech zbaven jedním poúnorovým výnosem, který "...žádá, aby s tímto majetkem byla učiněna normální dispozice podle dekretu č. 108/45 Sb., avšak za předpokladu, že obchodní provoz zřídla bude zastaven.... " (čj. 12054/2-II/48 ze dne 14.10.1948). Následnou tragédii v minulosti i u císařského dvora známé Jesenické kyselky (pramenu Zita propůjčila své jméno císařovna) dokumentuje citace z části poúnorové korespondence čj. 14561/6-II/48 ze dne 29.10.1948 : "... ONV v Novém Jičíně dal odebrati prostřednictvím SNB klíče od provozovny fy Jesenická kyselka; bývalému správci O. Pastrňákovi. Jakmile klíče dojdou zdejšímu úřadu, budou ihned postoupeny tamnímu MNV za účelem zabezpečení pramene a provozoven uvedené firmy."Výsledek byl takový, že na bránu závodu byl pověšen zámek, což však nezabránilo jeho rozkradení a škodám jak na pramenech, tak i na techologii a budovách. Tím prakticky skončilo stáčení Jesenické kyselky. Pozdějšími majiteli byli výrobci limonád, naposled Nealko Olomouc, a ti legislativní požadavky pro průmyslové vyuřívání pramenů nenaplnili. Vyráběli limonády s převažujícím množstvím běžné pitné vody. V době kdy prameny byly zničeny natolik, že kyselku nebylo možné použít ani k mísení s pitnou vodou, byly vyráběny pouze limonády bez obsaženého podílu kyselky.

Obnova Jesenické kyselky byla započata prodejem pozemků a budov novému majiteli v roce 1994.

Byl proveden nový hydrogeologický průzkum. Následně byl referenční laboratoří Ministerstva zdravotnictví analyzován chemismus minerální vody a byly splněny další legislativní požadavky. Od roku 1996 je Jesenická minerální voda vyráběná společností Jesenická kyselka s.r.o. opět na trhu. Výroba je usměrňována nejnovějšími poznatky a zkušenostmi. Díky tomu uvedla společnost na trh některé zcela bezkonkurenční výrobky. Kvalitativní pestrosti výrobků dosahuje např. tím, že jako jediná v České republice vyrábí minerální vodu různého sycení. Ovšem mezi nejvýznačnější přednosti Jesenické minerální vody patří bezkonkurenčně nízký obsah sodíku (Na). Díky této jedinečné vlastnosti splňuje náročné požadavky podle nejnovějších zásad kladených na zdravou výživu. Svou kvalitou si Jesenická minerální voda zajišťuje trvalé místo u svých konzumentů a jejím úkolem je nahrazovat v jejich jídelníčku stále méně kvalitní pitnou vodu.


PhDr. Stanislav Pomkla

LOKALIZACE


Typ záznamu: Minerální pramen
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) 56, 06.09.2006 v 11:19 hodin
Copyright 1998-2019 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®