PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
Království perníku

Naučná stezka Památky židovského města v Boskovicích [ Naučná stezka ]

vydal Klub přátel Boskovic v roce 1999, anglická i německá mutace, prodej v Informačním středisku, Muzeu Boskovicka a synagoze

1. Židovská brána
Jediná dnes existující brána do bývalého ghetta. Její stavba byla dokončena 25. srpna 1753. Bývala opatřena vraty, která se na noc uzavírala. Od roku 1926 Židé usilovali o její zbourání, ale nedostali povolení. V roce 1994 byla brána opatřena replikou starobylého svítidla, roku 1998 byly v bráně osazeny dva kovové sloupky, aby nedocházelo ke stálému poškozování brány automobily.
Prostřední (zazděný) oblouk byl patrně po původní bráně ve zdi panského pozemku, ke kterému byl přistavěn židovský dům už v 17. stol. Levý, rovněž zazděný oblouk byl původně bránou za humna židovských domů z roku 1823. Byl zazděn roku 1926.

2. Obytný dům Plačkova 2
Po požáru roku 1823 byl majitelem Salomonem Beamtem obnoven. Nová fasáda napodobuje v rustikalizované formě empírový styl tehdy nového zámku v Boskovicích. Dům má okna v přízemí a patře pravoúhlá s empírovými půlslunci v nadpraží parapetní návojovou římsou. Pod okny prvního patra jsou parapetní zrcadla s ujmutými rohy a kruhovým dekorem uprostřed (narušovaným větracím otvorem plynového topení z nové doby). Dveře jsou situovány na osu, v nadpraží empírové půlslunce. Kovový hák je zbytkem držáku firemního štítu obuvnické firmy.
Sousední domy č. 1 a č. 3 jsou rovněž kulturními památkami. Vznikly rozdělením domu č. 79 na dvě části. Byly obnoveny po požáru roku 1823 a jejich fasáda byla obdobná jako na domě č. 5. Bohužel jejich památková hodnota byla zničena necitlivým zásahem majitelů po roce 1970, kteří původní fasádu nahradily bez povolení běžnou břízolitovou fasádou.
Dveře v prvním patře domu č. 9 vznikly rozšířením okna kvůli transportu nábytku, který neprošel úzkým schodištěm.

3. Obytný dům Plačkova 25
V minulosti tvořil jednotu s domem č. 27 (č. 69). Patří k nejstarším v ghettu. Jeho sklep je v renesančním slohu, nadzemní jádro domu je barokní. Byl obnoven po požáru roku 1823 Benediktem Fuschem a dalšími třemi spolumajiteli. Koncem 19. století se sem přistěhoval z Vídně rituální řezník Fleischmann s rodinou . Jejich dcera Rosa chodila v Boskovicích do židovské školy a odešla do Vídně, kde se stala novinářkou. Tam se seznámila s Jiřím Dimitrovem, vedoucím bulharského dělnického hnutí, který za ní tajně dojížděl i do Boskovic. Po známém lipském procesu, na němž byl Dimitrov osvobozen z obvinění ze zapálení říšského sněmu , se Rosa za Dimitrova provdala a žily v Sovětském svazu. Fleischmannova rodina se za nimi odstěhovala. Syn Bernard F. bojoval jako dělostřelec ve Svobodově armádě.

4. Obytný dům Plačkova 6
Roku 1823 patřil Abrahamu Brandovi, byl jen přízemní. Přestavěn po požáru na jednoposchoďový snad až roku 1832. Roku 1855 jej vlastnil bohatý podnikatel Nathan Low, později obchodník s textilem Zwicker. Vnitřní dispozice byla narušena přestavbou po roce 1980. V přízemí pruské klenby, barokní dispozice, hluboké klenuté stropy. Okna v přízemí jsou pravoúhlá s profilovanými šambránami a parapetními návojovými římsami. Dveře pravoúhlé s kamenným profilovaným ostěním s nadpražním světlíkem vyplněným empírovou mříží. První poschodí je od přízemí odděleno kordonovou římsou. Okna v patře pravoúhlá se šambránami a parapetními římsami. Návojové profilované římsy spočívají na volutových konzolách. Podstřešní římsa nese sedlovou střechu. Nad vchodem kovová deska s nápisem hebrejským:
" Bílé na černém - na památku zničení - 1832 "
Letopočet značí rok nové výstavby po požáru 1823. Římské číslice značí staré číslo domu 81.
V přízemí je instalováno židovské muzeum.

5. Obytný dům Plačkova 35
Roku 1823 patřil Wilhelmu Zwickerovi, roku 1855 Ester Wellischové a Sáře Fischerové, která založila textilku ve Lhotě Rapotině. Řadový jednopatrový dům o 4 okenních osách vystavěn po požáru 1823. Po roce 1855 bylo zbudováno představené schodiště ke vchodu do prvního poschodí. Okna mají šambrány v omítce, přízemí je odděleno kordonovou římsou od 1. patra. Fasáda domu byla obnovena (včetně opravy schodiště a střechy) roku 1997.

6. Obytný dům Plačkova 12
Dům obnovily po požáru 1823 Simon Low a spolumajitel. Roku 1855 jej vlastnili Moses Stephansky a Salomon Eisler. Roku 1892 byl jeho majitelem dr. Eugen Eisler. Ve 20. století jej koupila Židovská náboženská obec. Jeden z nejmalebnějších domů v ghettu. Má nepravidelný půdorys s půlkruhovým přístavkem ve tvaru apsidy. Fasáda je členěna kordonovou římsou. Okna jsou pravoúhlá stejně jako vchod s hladkým ostěním a nadsvětlíkem. Do Plačkovy ulice směřuje pavlač nesená rizality. Podstřešní římsa nese stanovou střechu. Do Zborovské ulice byly malé obdélné výkladce "kvelbu". Okna jsou novodobá.

7. Rabínův dům Plačkova 45
Původně křesťanský grunt, jehož majitel povolil roku 1711 Židům zařídit na parcele tři masné krámy. Roku 1727 koupil dům židovský rychtář Donát. Za blíže neznámých okolností přešel dům do majetku vrchnosti, která zde zřídila "hospodu knížecí". Koncem 18. století zde bylo zřízeno sídlo židovské normální školy. Roku 1851 dům koupila od vrchnosti židovská obec jako sídlo rabinátu a byt rabínův.
Roku 1852 přikoupila obec nárožní část sousedního domu. Masné krámy byly zrušeny po roce 1854. Místo nich zde bylo hasičské skladiště a dva kvelby. Dům kupodivu není veden jako kulturní památka, ačkoli by si to plným právem zasloužil.
Naopak jsou v této části ulice Plačkovy dva domy (č. 31 a 33), které jsou evidovány jako kulturní památky č. 0389 a 0390. Památkový charakter obou domů byl však úpravami po roce 0945 zcela zničen: zmizela dobová fasáda, dokonce v případě domu č. 31 byla přebudována okna. Zvláštností tohoto domu zůstala levá vrata, která umožňují přístup do domu č. 29. Jde o typický případ tzv. kondominia.
Velká proluka západně od domu č. 6 byla způsobena válečnými událostmi počátkem května 1945, kdy zde vybuchující municí byly zničeny tři domy. Podobná proluka vznikla i na protější straně ulice, kde dva zničené domy byly 1997 nahrazeny novostavbou (ne právě zdařilou) "Střediska zdraví".

8. Židovské masní krámy
Na tomto místě stávala do roku 1823 židovská "strážnice", tj. sídlo obecního strážníka, která byla zničena požárem. Ve svahu před domem č. 5 byl tehdy zahlouben napůl v zemi masný krám, vedle něho hasičské skladiště. Podle zachovaných plánů byly tyto objekty přestavěny a rozšířeny roku 1854 na pět "kvelbů" masných krámů. Touto stavbou vyřešily definitivně Židé terénní nerovnost na náměstí "U Vážné studny". Zároveň využili přirozeného chlazení kvelbů zahloubených do svahu. Stavba byla vybudována z kvádrového zdiva prolomeného pěti vratovými otvory původně se segmentovými záklenky a jedním okenním otvorem na západním konci. Průčelí bylo nahoře zakončeno vyloženou profilovanou římsou nesoucí (původně empírové) zábradlí ohraničující horní plochou střechu, pokrytou asfaltovou isolační vrstvou. Proto se lidově stavbě říkalo "asfalt". Na "asfaltě" bylo oblíbené dětské hřiště. Tyto masné krámy zanikly již před rokem 1914 a byly využity jako prodejní a skladové místnosti. V prvním zleva bývala umístěna stará židovská stříkačka.

9. Obytný dům U Vážné studny 7
Od 18. století patřilo přízemí rodině Ungarově, poschodí rodině Tichově a dalším. V letech 1808 - 1860 zde byla Ungarova výrobna likérů s hospodou "na císařské". Roku 1920 byla v prvním patře učebna 1. třídy obecné školy (české). Řadový patrový dům byl přestavěn po roce 1823. Má tři okenní osy, okna pravoúhlá s profilovanými šambránami v omítce. Obdélné kamenné ostění s nadsvětlíkem a mříží, původní dveře. První patro členěno mělkým lesénovým rámem a odděleno od přízemí kordonovou profilovanou římsou. Střecha je sedlová s dvěma světlíky a původními komíny. V půdě bývala "suka" odstraněná po roce 1950. Interiér je zachován v původní podobě.

10. Obytný dům U Vážné studny 5
Roku 1823 patřil MIchaelu Pragerovi a pěti spolumajitelům. Roku 1853 dům koupil bohatý židovský podnikatel Salomon Biach. V přízemí býval obchod, za druhé světové války zde sídlil řezník. Stavba pochází z doby těsně před rokem 1850. Fasáda je v přízemí členěna kordonovou římsou, mělké rýhování napodobuje bosáž. Okna v přízemí v arkatuře bez šambrán. Segmentovitě zaklenutý portál s patníky, nad ním staré číslování římskými číslicemi. Pod kordonovou římsou je vlys s plastickým dekorem vlnovky. Okna 1. patra jsou pravoúhlá s průběžnou parapetní římsou kordonovou. Pod okenním parapetem jsou obdélné vpadliny s vegetabilním dekorem ve tvaru kosočtverce. Střecha je sedlová.

11. Bývalá továrna - Velenova 3
Zbudoval ji Moritz Saxl asi roku 1880 pro výrobu plechových a dřevěných krabiček. Po roce 1918 zde bylo sídlo Okresní péče o mládež, později mateřská škola (ještě po roce 1950), pak výrobna konfekce. Nyní sídlo pobočky okresního archivu.

12. Škola
Na nároží ulic Pod Klášterem a Velenova stávala od konce 18. století židovská normální škola. Od roku 1856 zde byla židovská mateřská a dívčí škola. Před ní byla po roce 1900 postavena Tělocvična spolku Makabi. Zanikla po druhé světové válce stejně jako nárožní domek, původně sídlo učitele.

13. Obytný dům Velenova 14
Poslední dům ghetta. Obnoven po roce 1823. Po výstavbě křesťanských domů v "židovských zahradách" zde býval upevněn hraniční řetěz. Výborně zachovalý interiér s klenbami ve sklepě a přízemí. Na půdě "suka", jediná dnes zachovalá v boskovickém ghettu. Dům je navržen na zařazení mezi kulturní památky.

14. Obytný dům U Vážné studny 9
Odedávna židovská hospoda, roku 1858 majitel Isak Hausler. V dnešní podobě vybudován roku 1887 jako restaurace u Deutschů. Bývalo zde středisko židovského společenského života, kasino, v 1. poschodí taneční a divadelní sál.
Na náměstí U Vážné studny (Brunnenplatz) jsou i další domy vedené jako kulturní památky. Dům č. 3 (kulturní památka č. 0397) je starý rodový dům. Roku 1855 zde byla obecní kancelář, část byla prodána obci. Od roku 1866 patřil dům rodině Wernwrové. Původně přízemní objekt byl po roce 1850 zvýšen o jedno podlaží na půdorysu písmene L. Na přízemní fasádě je bosáž, okna mají empírová půlslunce v nadpraží, klenák ve vrcholu je vyznačen v omítce. Portál s patníky je půlkruhově zaklenut. Vpravo od portálu je krásná empírová mřiž v segmentovém okně. Fasáda v patře, oddělená kordonovou římsou, je mělce horizontálně páskovaná. Okna mají štukové dekorativní šambrány s ušima s návojové parapetní římsy.
Dům č. 13 (kulturní památka č. 0401) má hladkou fasádu členěnou profilovanou kordonovou římsou. V přízemí pravoúhlé dveře s nadsvětlíkem a dvě pravoúhlá okna v lesénovém rámu s profilovanou návojovou římsou a šambránami. Okna 1. patra jsou pravoúhlá se šambránami. Střecha sedlová, na půdě bývala "suka".
Dům č. 15 (kulturní památka č. 0402) býval majetkem rodiny Husserlovy. Opraven po roce 1823. V přízemí pravoúhlé dveře s kamenným ostěním a půlkruhovým světlíkem s klenákem ve vrcholu. Nad ním obdélníková vpadlina, ve které snad býval nápis či deska. Ke vchodu vede 5 schodů se starobylým zábradlím po levé straně (po pravé bylo zničeno). Patro je odděleno kordonovou římsou. Pravoúhlá okna v patře se šambránami v omítce mají průběžnou profilovnou parapetní římsu. Nadokenní profilované římsy spočívají na volutových konzolách. Podstřešní unikátní římsa s rozetami a kostkami nese sedlovou střechu.

15. Obytný dům Bílkova 5
Původně dvoupodlažní dům byl po požáru 1823 opraven v empírovém stylu, jehož stopy jsou v přízemní fasádě. V roce 1906 bylo přistavěno 2. patro Ludwigem Popperem. který v domě zřídil továrnu na výrobu obuvi. (Kvůli přístavbě bylo zbořeno první patro domu č. 3). Továrna zanikla roku 1935. Rozlehlá budova obdélníkovitého půdorysu poutá svým průčelím, vlastně štítovou (kratší) stranou obrácenou do ulice Bílkovy. Je ukončena volutovým dvoupatrovým štítem půlkruhově završeným. Fasáda má tři pravoúhlé okenní osy, okno v přízemní architektuře je nyní zazděno, vchod je pravoúhlý v segmentové arkádě. Po stranách vchodu úseky říms. Přízemí odděleno kordonovou římsou. Okna v 1. a 2. patře pravoúhlá, mezi okny mírně vystupující lesény. Podstřešní profilovaná římsa nese na kozolách sedlovou střechu. Ve štítě je pravoúhlé okno s parapetní římsou a šabránou. Zdánlivě barokní rysy stavby jsou projevem secese z přelomu století.

16. Bývalý obecní dům a škola, Bílkova 7
Dům tvořil jednotu s židovským špitálem (Joštova 10), který se připomíná už roku 1752. Obecní dům je zde doložen roku 1824. Po adaptaci roku 1849 zde bylo okresní hejtmanství (do 1855), pak židovský obecní úřad a židovská německá škola (do 1920). Pak tu byla česká národní škola a městská knihovna. V ose průčelí je portál s půlkruhovým záklenkem a klenákem ve vrcholu. Okna v přízemí jsou pravoúhlá na podezdívce. Nad nimi je arkatura, ve které dříve bývala empirová půlslunce. Přízemí je od 1. patra odděleno kordonovou římsou. Patro je členěno lesénami mezi okny a nad vchodem. Okna v patře jsou pravoúhlá se šambránami v omítce. Profilovaná podstřešní římsa nese sedlovou střechu. V přízemí jsou valené klenby, v poschodí jsou ploché stropy.

17. Obytný dům Bílkova 13
Dům byl uchráněn požáru roku 1823. Roku 1855 patřil Nathanu Hellerovi, který zde provozoval hospodu. Roku 1880 zde zřídila konfekční továrnu M. & J. Mandel svou filiálku. Roku 1892 dům vlastnili bratři Beranovi, židovští podnikatelé. Dům byl dříve stavebně spojen se sousední částí domu č. 11. Řadový jednopatrový dům s barokním jádrem má kamenný portál segmentovitě zaklenutý s klenákem ve vrcholu a s vějířovým dekorem ve cviklech v empirovém slohu. Také půlslunce nad pravoúhlými okny přízemí s profilovanými šambránami ukazují na empir. Přízemí je odděleno kordonovou římsou. Okna v 1. patře mají profilované šambrány a parapetní římsy. Střecha je sedlová. Také původní dřevěná vrata mají v horní části empirový dekor. Ve dvoře je u domu pavlač nesená čtyřmi hladkými toskánskými sloupy bez patek s nízkou hlavicí zdobenou v omítce ornamenty. Hospodářské stavení ve dvoře má původní empirové okenní mříže. Za domem byla roku 1932 zbudována Frischova továrna kovového zboží a vah.

18. Bývalé židovské lázně U Koupadel
Existence židovských lázní na tomto místě je doložena k roku 1684. Původně byly tyto lázně v přízemní budově určeny jen ženám. Přestavba lázní a její zvýšení o další podlaží bylo dokončeno roku 1844 . V nové době opravená budova stále ještě nese na fasádě stopy původního empirového dekoru. Rituální lázeň (mikve) byla umístěna vlevo od vchodu, očistné lázně byly umístěny v nádvorních arkádách, kde bylo deset kabin s vanami. Lázně byly v provozu (pro očistu) ještě po roce 1950.

19. Tovární budova U Koupadel 6
Už počátkem 19. století vlastnila dům rodina Baschova, která zde provozovala obchod obilím a sladem. Později byl dům přestavěn na potřeby konfekční továrny rodiny Brüllovy. Jednopatrová nárožní stavba má přízemí bosováno v arkatuře, okna jsou pravoúhlá s empirovými půlslunci v nadpraží. Vchod má kamenné ostění s půlkruhovým záklenkem a stylovými vraty. Okna 1. patra mají profilované šambrány a stupňovitě ustupující parapetní návojové římsy. Nad okny jsou římsové frontony na volutových konzolách. V napraží oken jsou rozety. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, v přízemí pruské klenby, v patře ploché stropy.

20. Kašna
Na parcele mužských lázní vyhořelých roku 1823 byl roku 1856 zbudován haltýř (nádrž) z kamení, cihel a dřeva jako zásobárna vody pro židovské lázně. Voda sem byla vedena potrubím od Vážné studny. Kamenná kašna byla zbudována roku 1875, jak udává letopočet na ní vytesaný. V minulosti byla kryta kovovou, drátem vypletenou stříškou, ve které byl otvor pro čerpání vody obyvatelstvem. Jezdili sem pro vodu i měšťané z náměstí.

21. Obytný dům U Koupadel 3
Od nepaměti majetek rodiny Munkovy. Dům byl postaven roku 1711, jak udává chronogram v hebrejském nápisu ve znaku nad vchodem. Nápis (citát z bible) česky znamená:" I vyšel Izák přemýšleje na pole" a snad se vztahuje k zemědělské činnosti jeho stavebníka. Průčelní stěna i se znakem byla posunuta do dnešní polohy (na úroveň kašny) roku 1875.

22. Synagoga minor (bejt ha-midraš)
Hranici ghetta v dnešní Traplově ulici tvořila ohradní zeď (parkán) zahrady pana faráře. Dodnes je na jejím nároží vidět železnou tyč, k níž se upevňoval hraniční řetěz od protějšího židovského domu. Bohužel tato ulice byla nejvíce postižena sanací po roce 1945. Největší ztrátu představuje zánik tak zvané synagógy minor, podle místní tradice nejstarší boskovické synagógy. Existovala už v 16. století v řadovém domě č. 7 v jeho prvním patře, zatímco v přízemí byla náboženská škola. Koncem 17. století byla síň s Tórou zřízena v přízemí, naopak škola se přestěhovala do prvního patra. Celý dům včetně sálu synagógy minor sloužil jako tzv. studijní dům, proslavený zejména ješivou. Vyučoval zde m.j. Šemuel ha-levi Kolin (1724 - 1806), zvaný Machcít ha-šekel podle svého spisu. Tento dům kdysi souvisel se sousedním nárožním domem, v němž podle tradice v nejstarších dobách byla úřadovna obce a snad byt rabínův. I tento dům (č. 5), nejmalebnější v ghettu svým barokním stítem a arkýřem na kamenných konzolách, byt asanován po roce 1980 a nahrazen novostavbou. Podobně byly asanovány a neadekvátně nahrazeny novostavbami další domy U Templu, které byly kulturními památkami. Zanikla také Löw Beerova synagóga (Traplova č. 10) šikmo naproti synagóze minor. Byla zřízena roku 1884 jako modlitebna pro ženy v nadačním domě, kde byl i sirotčinec a chudobinec.

23. Synagoga maior
Starou část postavil roku 1639 Sylvestr Fiota z italského města Chiavenny. Roku 1698 byla rozšířena o novou část směrem k náměstí zdejšími staviteli. Bohatá nástěnná výmalba s hebrejskými nápisy pochází ze začátku 18. století, ale byla opravena po požáru roku 1772. V letech 1836/37 bylo přistavěno schodiště na novou i starou ženskou galerii, gotizován portál a některá okna. Hebrejský nápis nad vchodem na hrotité štítové ploše uvádí:"Obnoveno v roce místo posvěcení", kde chronogram udává letopočet přestavby. Budova byla citlivě opravena v letech 1935/36. Její nynější rekonstrukce začala po roce 1980. Všechny synagógy a modlitebny v Boskovicích patřily ortodoxnímu směru.

24. Palírna knížecí - Traplova 1
Na dobové kresbě Boskovic z roku 1728 je na tomto místě zakreslena pod číslem 15 budova, z níž je vidět bohužel jen sedlová střecha. Podle legendy je to "Palírna knížecí", tedy lihovar či pálenice boskovické vrchnosti. Jejím nájemcem byl vždy Žid, který bydlel v dnešní Zborovské ulici č. 9. Provozoval v pálenici i hospodu a měl přezdívku "randár". Podnik prodala vrchnost roku 1892 židu Berischovi. Později zde býval obchod smíšeným zbožím. Ještě po roce 1945 zde byly nalezeny zbytky zařízení pálenice.

25. Dům "na císařské" (Kaiserhaus), Zborovská 11
Požárem 1823 jen málo poškozený starobylý patricijský dům koupil roku 1855 Herrmann Ungar, přestavěl jej v empirovém stylu a roku 1860 sem přenesl výrobu a výčep likérů, k nimž měl císařské oprávnění". Po roce 1880 přikoupil sousední dům v Plačkově ulici. Pamětní deska (akad. sochař Bedřich Čelikovský) připomíná, že se zde narodil spisovatel Hermann Ungar. Fasáda průčelí je členěna dvěma profilovanými kordonovými římsami nad přízemím. Okna prvního patra jsou v sambránách s návojovou parapetní římsou. Profilovaná podstřešní římsa nese valbovou střechu. Balkón v ose průčelí spočívá na kamenných tvarovaných krakorcích a je vybaven empirovým zábradlím. V přízemí jsou pruské klenby.
Kulturní památkou č. 0404 je vedlejší dům č. 13. Bydlel v něm v 19. století řezník Eisler, později zde byla Waltova židovská tiskárna. Dveře mají kamenné ostění s nadsvětlíkem a mříží. Fasáda je členěna lesénami. Okna jsou pravoúhlá s návojovou parapetní římsou, pod ní vpadlá obdélníková zrcadla. Nad okny snad bývala dříve empírová půlslunce. Dům byl rekonstruován po roce 1823. Koncem 19. století byl stavebně spojen se sousedním domem.

26. Obytný dům Zborovská 5
Postavil jej roku 1709 Jakub Donát, nájemce knížecí palírny. V interiéru je zachována stará dispozice, i když dům byl poničen požárem 1823. V prvním patře jsou cenné barokní dvoukřídlové mřížové dveře. Ve sklepě byla roku 1994 identifikována zachovalá rituální lázeň (mikve).

27. Brána do ghetta z "rynku"
Podle dobové městské kroniky "vrata u Židů z rynku" začali zedníci stavět 5. května 1756 mezi oběma křesťanskými domy na nároží, těsně u hranic ghetta. Tuto bránu uzavírala a otevírala židovská obec. Proto si měšťané zbudovali ještě vlastní bránu jen o málo blíže k náměstí. Byly to dva zděné pilíře s obloukem Křesťanské město svou bránu odstranilo roku 1852. Brána židovská přes veškeré snahy Židů o její zbourání (od 1870) byla odstraněna až kolem roku 1900 v souvislosti s novostavbou tzv. Traplova domu (Masarykovo náměstí č. 27).

vydal Klub přátel Boskovic v roce 1999, anglická i německá mutace, prodej v Informačním středisku, Muzeu Boskovicka a synagoze

1. Židovská brána
Jediná dnes existující brána do bývalého ghetta. Její stavba byla dokončena 25. srpna 1753. Bývala opatřena vraty, která se na noc uzavírala. Od roku 1926 Židé usilovali o její zbourání, ale nedostali povolení. V roce 1994 byla brána opatřena replikou starobylého svítidla, roku 1998 byly v bráně osazeny dva kovové sloupky, aby nedocházelo ke stálému poškozování brány automobily.
Prostřední (zazděný) oblouk byl patrně po původní bráně ve zdi panského pozemku, ke kterému byl přistavěn židovský dům už v 17. stol. Levý, rovněž zazděný oblouk byl původně bránou za humna židovských domů z roku 1823. Byl zazděn roku 1926.

2. Obytný dům Plačkova 2
Po požáru roku 1823 byl majitelem Salomonem Beamtem obnoven. Nová fasáda napodobuje v rustikalizované formě empírový styl tehdy nového zámku v Boskovicích. Dům má okna v přízemí a patře pravoúhlá s empírovými půlslunci v nadpraží parapetní návojovou římsou. Pod okny prvního patra jsou parapetní zrcadla s ujmutými rohy a kruhovým dekorem uprostřed (narušovaným větracím otvorem plynového topení z nové doby). Dveře jsou situovány na osu, v nadpraží empírové půlslunce. Kovový hák je zbytkem držáku firemního štítu obuvnické firmy.
Sousední domy č. 1 a č. 3 jsou rovněž kulturními památkami. Vznikly rozdělením domu č. 79 na dvě části. Byly obnoveny po požáru roku 1823 a jejich fasáda byla obdobná jako na domě č. 5. Bohužel jejich památková hodnota byla zničena necitlivým zásahem majitelů po roce 1970, kteří původní fasádu nahradily bez povolení běžnou břízolitovou fasádou.
Dveře v prvním patře domu č. 9 vznikly rozšířením okna kvůli transportu nábytku, který neprošel úzkým schodištěm.

3. Obytný dům Plačkova 25
V minulosti tvořil jednotu s domem č. 27 (č. 69). Patří k nejstarším v ghettu. Jeho sklep je v renesančním slohu, nadzemní jádro domu je barokní. Byl obnoven po požáru roku 1823 Benediktem Fuschem a dalšími třemi spolumajiteli. Koncem 19. století se sem přistěhoval z Vídně rituální řezník Fleischmann s rodinou . Jejich dcera Rosa chodila v Boskovicích do židovské školy a odešla do Vídně, kde se stala novinářkou. Tam se seznámila s Jiřím Dimitrovem, vedoucím bulharského dělnického hnutí, který za ní tajně dojížděl i do Boskovic. Po známém lipském procesu, na němž byl Dimitrov osvobozen z obvinění ze zapálení říšského sněmu , se Rosa za Dimitrova provdala a žily v Sovětském svazu. Fleischmannova rodina se za nimi odstěhovala. Syn Bernard F. bojoval jako dělostřelec ve Svobodově armádě.

4. Obytný dům Plačkova 6
Roku 1823 patřil Abrahamu Brandovi, byl jen přízemní. Přestavěn po požáru na jednoposchoďový snad až roku 1832. Roku 1855 jej vlastnil bohatý podnikatel Nathan Low, později obchodník s textilem Zwicker. Vnitřní dispozice byla narušena přestavbou po roce 1980. V přízemí pruské klenby, barokní dispozice, hluboké klenuté stropy. Okna v přízemí jsou pravoúhlá s profilovanými šambránami a parapetními návojovými římsami. Dveře pravoúhlé s kamenným profilovaným ostěním s nadpražním světlíkem vyplněným empírovou mříží. První poschodí je od přízemí odděleno kordonovou římsou. Okna v patře pravoúhlá se šambránami a parapetními římsami. Návojové profilované římsy spočívají na volutových konzolách. Podstřešní římsa nese sedlovou střechu. Nad vchodem kovová deska s nápisem hebrejským:
" Bílé na černém - na památku zničení - 1832 "
Letopočet značí rok nové výstavby po požáru 1823. Římské číslice značí staré číslo domu 81.
V přízemí je instalováno židovské muzeum.

5. Obytný dům Plačkova 35
Roku 1823 patřil Wilhelmu Zwickerovi, roku 1855 Ester Wellischové a Sáře Fischerové, která založila textilku ve Lhotě Rapotině. Řadový jednopatrový dům o 4 okenních osách vystavěn po požáru 1823. Po roce 1855 bylo zbudováno představené schodiště ke vchodu do prvního poschodí. Okna mají šambrány v omítce, přízemí je odděleno kordonovou římsou od 1. patra. Fasáda domu byla obnovena (včetně opravy schodiště a střechy) roku 1997.

6. Obytný dům Plačkova 12
Dům obnovily po požáru 1823 Simon Low a spolumajitel. Roku 1855 jej vlastnili Moses Stephansky a Salomon Eisler. Roku 1892 byl jeho majitelem dr. Eugen Eisler. Ve 20. století jej koupila Židovská náboženská obec. Jeden z nejmalebnějších domů v ghettu. Má nepravidelný půdorys s půlkruhovým přístavkem ve tvaru apsidy. Fasáda je členěna kordonovou římsou. Okna jsou pravoúhlá stejně jako vchod s hladkým ostěním a nadsvětlíkem. Do Plačkovy ulice směřuje pavlač nesená rizality. Podstřešní římsa nese stanovou střechu. Do Zborovské ulice byly malé obdélné výkladce "kvelbu". Okna jsou novodobá.

7. Rabínův dům Plačkova 45
Původně křesťanský grunt, jehož majitel povolil roku 1711 Židům zařídit na parcele tři masné krámy. Roku 1727 koupil dům židovský rychtář Donát. Za blíže neznámých okolností přešel dům do majetku vrchnosti, která zde zřídila "hospodu knížecí". Koncem 18. století zde bylo zřízeno sídlo židovské normální školy. Roku 1851 dům koupila od vrchnosti židovská obec jako sídlo rabinátu a byt rabínův.
Roku 1852 přikoupila obec nárožní část sousedního domu. Masné krámy byly zrušeny po roce 1854. Místo nich zde bylo hasičské skladiště a dva kvelby. Dům kupodivu není veden jako kulturní památka, ačkoli by si to plným právem zasloužil.
Naopak jsou v této části ulice Plačkovy dva domy (č. 31 a 33), které jsou evidovány jako kulturní památky č. 0389 a 0390. Památkový charakter obou domů byl však úpravami po roce 0945 zcela zničen: zmizela dobová fasáda, dokonce v případě domu č. 31 byla přebudována okna. Zvláštností tohoto domu zůstala levá vrata, která umožňují přístup do domu č. 29. Jde o typický případ tzv. kondominia.
Velká proluka západně od domu č. 6 byla způsobena válečnými událostmi počátkem května 1945, kdy zde vybuchující municí byly zničeny tři domy. Podobná proluka vznikla i na protější straně ulice, kde dva zničené domy byly 1997 nahrazeny novostavbou (ne právě zdařilou) "Střediska zdraví".

8. Židovské masní krámy
Na tomto místě stávala do roku 1823 židovská "strážnice", tj. sídlo obecního strážníka, která byla zničena požárem. Ve svahu před domem č. 5 byl tehdy zahlouben napůl v zemi masný krám, vedle něho hasičské skladiště. Podle zachovaných plánů byly tyto objekty přestavěny a rozšířeny roku 1854 na pět "kvelbů" masných krámů. Touto stavbou vyřešily definitivně Židé terénní nerovnost na náměstí "U Vážné studny". Zároveň využili přirozeného chlazení kvelbů zahloubených do svahu. Stavba byla vybudována z kvádrového zdiva prolomeného pěti vratovými otvory původně se segmentovými záklenky a jedním okenním otvorem na západním konci. Průčelí bylo nahoře zakončeno vyloženou profilovanou římsou nesoucí (původně empírové) zábradlí ohraničující horní plochou střechu, pokrytou asfaltovou isolační vrstvou. Proto se lidově stavbě říkalo "asfalt". Na "asfaltě" bylo oblíbené dětské hřiště. Tyto masné krámy zanikly již před rokem 1914 a byly využity jako prodejní a skladové místnosti. V prvním zleva bývala umístěna stará židovská stříkačka.

9. Obytný dům U Vážné studny 7
Od 18. století patřilo přízemí rodině Ungarově, poschodí rodině Tichově a dalším. V letech 1808 - 1860 zde byla Ungarova výrobna likérů s hospodou "na císařské". Roku 1920 byla v prvním patře učebna 1. třídy obecné školy (české). Řadový patrový dům byl přestavěn po roce 1823. Má tři okenní osy, okna pravoúhlá s profilovanými šambránami v omítce. Obdélné kamenné ostění s nadsvětlíkem a mříží, původní dveře. První patro členěno mělkým lesénovým rámem a odděleno od přízemí kordonovou profilovanou římsou. Střecha je sedlová s dvěma světlíky a původními komíny. V půdě bývala "suka" odstraněná po roce 1950. Interiér je zachován v původní podobě.

10. Obytný dům U Vážné studny 5
Roku 1823 patřil MIchaelu Pragerovi a pěti spolumajitelům. Roku 1853 dům koupil bohatý židovský podnikatel Salomon Biach. V přízemí býval obchod, za druhé světové války zde sídlil řezník. Stavba pochází z doby těsně před rokem 1850. Fasáda je v přízemí členěna kordonovou římsou, mělké rýhování napodobuje bosáž. Okna v přízemí v arkatuře bez šambrán. Segmentovitě zaklenutý portál s patníky, nad ním staré číslování římskými číslicemi. Pod kordonovou římsou je vlys s plastickým dekorem vlnovky. Okna 1. patra jsou pravoúhlá s průběžnou parapetní římsou kordonovou. Pod okenním parapetem jsou obdélné vpadliny s vegetabilním dekorem ve tvaru kosočtverce. Střecha je sedlová.

11. Bývalá továrna - Velenova 3
Zbudoval ji Moritz Saxl asi roku 1880 pro výrobu plechových a dřevěných krabiček. Po roce 1918 zde bylo sídlo Okresní péče o mládež, později mateřská škola (ještě po roce 1950), pak výrobna konfekce. Nyní sídlo pobočky okresního archivu.

12. Škola
Na nároží ulic Pod Klášterem a Velenova stávala od konce 18. století židovská normální škola. Od roku 1856 zde byla židovská mateřská a dívčí škola. Před ní byla po roce 1900 postavena Tělocvična spolku Makabi. Zanikla po druhé světové válce stejně jako nárožní domek, původně sídlo učitele.

13. Obytný dům Velenova 14
Poslední dům ghetta. Obnoven po roce 1823. Po výstavbě křesťanských domů v "židovských zahradách" zde býval upevněn hraniční řetěz. Výborně zachovalý interiér s klenbami ve sklepě a přízemí. Na půdě "suka", jediná dnes zachovalá v boskovickém ghettu. Dům je navržen na zařazení mezi kulturní památky.

14. Obytný dům U Vážné studny 9
Odedávna židovská hospoda, roku 1858 majitel Isak Hausler. V dnešní podobě vybudován roku 1887 jako restaurace u Deutschů. Bývalo zde středisko židovského společenského života, kasino, v 1. poschodí taneční a divadelní sál.
Na náměstí U Vážné studny (Brunnenplatz) jsou i další domy vedené jako kulturní památky. Dům č. 3 (kulturní památka č. 0397) je starý rodový dům. Roku 1855 zde byla obecní kancelář, část byla prodána obci. Od roku 1866 patřil dům rodině Wernwrové. Původně přízemní objekt byl po roce 1850 zvýšen o jedno podlaží na půdorysu písmene L. Na přízemní fasádě je bosáž, okna mají empírová půlslunce v nadpraží, klenák ve vrcholu je vyznačen v omítce. Portál s patníky je půlkruhově zaklenut. Vpravo od portálu je krásná empírová mřiž v segmentovém okně. Fasáda v patře, oddělená kordonovou římsou, je mělce horizontálně páskovaná. Okna mají štukové dekorativní šambrány s ušima s návojové parapetní římsy.
Dům č. 13 (kulturní památka č. 0401) má hladkou fasádu členěnou profilovanou kordonovou římsou. V přízemí pravoúhlé dveře s nadsvětlíkem a dvě pravoúhlá okna v lesénovém rámu s profilovanou návojovou římsou a šambránami. Okna 1. patra jsou pravoúhlá se šambránami. Střecha sedlová, na půdě bývala "suka".
Dům č. 15 (kulturní památka č. 0402) býval majetkem rodiny Husserlovy. Opraven po roce 1823. V přízemí pravoúhlé dveře s kamenným ostěním a půlkruhovým světlíkem s klenákem ve vrcholu. Nad ním obdélníková vpadlina, ve které snad býval nápis či deska. Ke vchodu vede 5 schodů se starobylým zábradlím po levé straně (po pravé bylo zničeno). Patro je odděleno kordonovou římsou. Pravoúhlá okna v patře se šambránami v omítce mají průběžnou profilovnou parapetní římsu. Nadokenní profilované římsy spočívají na volutových konzolách. Podstřešní unikátní římsa s rozetami a kostkami nese sedlovou střechu.

15. Obytný dům Bílkova 5
Původně dvoupodlažní dům byl po požáru 1823 opraven v empírovém stylu, jehož stopy jsou v přízemní fasádě. V roce 1906 bylo přistavěno 2. patro Ludwigem Popperem. který v domě zřídil továrnu na výrobu obuvi. (Kvůli přístavbě bylo zbořeno první patro domu č. 3). Továrna zanikla roku 1935. Rozlehlá budova obdélníkovitého půdorysu poutá svým průčelím, vlastně štítovou (kratší) stranou obrácenou do ulice Bílkovy. Je ukončena volutovým dvoupatrovým štítem půlkruhově završeným. Fasáda má tři pravoúhlé okenní osy, okno v přízemní architektuře je nyní zazděno, vchod je pravoúhlý v segmentové arkádě. Po stranách vchodu úseky říms. Přízemí odděleno kordonovou římsou. Okna v 1. a 2. patře pravoúhlá, mezi okny mírně vystupující lesény. Podstřešní profilovaná římsa nese na kozolách sedlovou střechu. Ve štítě je pravoúhlé okno s parapetní římsou a šabránou. Zdánlivě barokní rysy stavby jsou projevem secese z přelomu století.

16. Bývalý obecní dům a škola, Bílkova 7
Dům tvořil jednotu s židovským špitálem (Joštova 10), který se připomíná už roku 1752. Obecní dům je zde doložen roku 1824. Po adaptaci roku 1849 zde bylo okresní hejtmanství (do 1855), pak židovský obecní úřad a židovská německá škola (do 1920). Pak tu byla česká národní škola a městská knihovna. V ose průčelí je portál s půlkruhovým záklenkem a klenákem ve vrcholu. Okna v přízemí jsou pravoúhlá na podezdívce. Nad nimi je arkatura, ve které dříve bývala empirová půlslunce. Přízemí je od 1. patra odděleno kordonovou římsou. Patro je členěno lesénami mezi okny a nad vchodem. Okna v patře jsou pravoúhlá se šambránami v omítce. Profilovaná podstřešní římsa nese sedlovou střechu. V přízemí jsou valené klenby, v poschodí jsou ploché stropy.

17. Obytný dům Bílkova 13
Dům byl uchráněn požáru roku 1823. Roku 1855 patřil Nathanu Hellerovi, který zde provozoval hospodu. Roku 1880 zde zřídila konfekční továrnu M. & J. Mandel svou filiálku. Roku 1892 dům vlastnili bratři Beranovi, židovští podnikatelé. Dům byl dříve stavebně spojen se sousední částí domu č. 11. Řadový jednopatrový dům s barokním jádrem má kamenný portál segmentovitě zaklenutý s klenákem ve vrcholu a s vějířovým dekorem ve cviklech v empirovém slohu. Také půlslunce nad pravoúhlými okny přízemí s profilovanými šambránami ukazují na empir. Přízemí je odděleno kordonovou římsou. Okna v 1. patře mají profilované šambrány a parapetní římsy. Střecha je sedlová. Také původní dřevěná vrata mají v horní části empirový dekor. Ve dvoře je u domu pavlač nesená čtyřmi hladkými toskánskými sloupy bez patek s nízkou hlavicí zdobenou v omítce ornamenty. Hospodářské stavení ve dvoře má původní empirové okenní mříže. Za domem byla roku 1932 zbudována Frischova továrna kovového zboží a vah.

18. Bývalé židovské lázně U Koupadel
Existence židovských lázní na tomto místě je doložena k roku 1684. Původně byly tyto lázně v přízemní budově určeny jen ženám. Přestavba lázní a její zvýšení o další podlaží bylo dokončeno roku 1844 . V nové době opravená budova stále ještě nese na fasádě stopy původního empirového dekoru. Rituální lázeň (mikve) byla umístěna vlevo od vchodu, očistné lázně byly umístěny v nádvorních arkádách, kde bylo deset kabin s vanami. Lázně byly v provozu (pro očistu) ještě po roce 1950.

19. Tovární budova U Koupadel 6
Už počátkem 19. století vlastnila dům rodina Baschova, která zde provozovala obchod obilím a sladem. Později byl dům přestavěn na potřeby konfekční továrny rodiny Brüllovy. Jednopatrová nárožní stavba má přízemí bosováno v arkatuře, okna jsou pravoúhlá s empirovými půlslunci v nadpraží. Vchod má kamenné ostění s půlkruhovým záklenkem a stylovými vraty. Okna 1. patra mají profilované šambrány a stupňovitě ustupující parapetní návojové římsy. Nad okny jsou římsové frontony na volutových konzolách. V napraží oken jsou rozety. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, v přízemí pruské klenby, v patře ploché stropy.

20. Kašna
Na parcele mužských lázní vyhořelých roku 1823 byl roku 1856 zbudován haltýř (nádrž) z kamení, cihel a dřeva jako zásobárna vody pro židovské lázně. Voda sem byla vedena potrubím od Vážné studny. Kamenná kašna byla zbudována roku 1875, jak udává letopočet na ní vytesaný. V minulosti byla kryta kovovou, drátem vypletenou stříškou, ve které byl otvor pro čerpání vody obyvatelstvem. Jezdili sem pro vodu i měšťané z náměstí.

21. Obytný dům U Koupadel 3
Od nepaměti majetek rodiny Munkovy. Dům byl postaven roku 1711, jak udává chronogram v hebrejském nápisu ve znaku nad vchodem. Nápis (citát z bible) česky znamená:" I vyšel Izák přemýšleje na pole" a snad se vztahuje k zemědělské činnosti jeho stavebníka. Průčelní stěna i se znakem byla posunuta do dnešní polohy (na úroveň kašny) roku 1875.

22. Synagoga minor (bejt ha-midraš)
Hranici ghetta v dnešní Traplově ulici tvořila ohradní zeď (parkán) zahrady pana faráře. Dodnes je na jejím nároží vidět železnou tyč, k níž se upevňoval hraniční řetěz od protějšího židovského domu. Bohužel tato ulice byla nejvíce postižena sanací po roce 1945. Největší ztrátu představuje zánik tak zvané synagógy minor, podle místní tradice nejstarší boskovické synagógy. Existovala už v 16. století v řadovém domě č. 7 v jeho prvním patře, zatímco v přízemí byla náboženská škola. Koncem 17. století byla síň s Tórou zřízena v přízemí, naopak škola se přestěhovala do prvního patra. Celý dům včetně sálu synagógy minor sloužil jako tzv. studijní dům, proslavený zejména ješivou. Vyučoval zde m.j. Šemuel ha-levi Kolin (1724 - 1806), zvaný Machcít ha-šekel podle svého spisu. Tento dům kdysi souvisel se sousedním nárožním domem, v němž podle tradice v nejstarších dobách byla úřadovna obce a snad byt rabínův. I tento dům (č. 5), nejmalebnější v ghettu svým barokním stítem a arkýřem na kamenných konzolách, byt asanován po roce 1980 a nahrazen novostavbou. Podobně byly asanovány a neadekvátně nahrazeny novostavbami další domy U Templu, které byly kulturními památkami. Zanikla také Löw Beerova synagóga (Traplova č. 10) šikmo naproti synagóze minor. Byla zřízena roku 1884 jako modlitebna pro ženy v nadačním domě, kde byl i sirotčinec a chudobinec.

23. Synagoga maior
Starou část postavil roku 1639 Sylvestr Fiota z italského města Chiavenny. Roku 1698 byla rozšířena o novou část směrem k náměstí zdejšími staviteli. Bohatá nástěnná výmalba s hebrejskými nápisy pochází ze začátku 18. století, ale byla opravena po požáru roku 1772. V letech 1836/37 bylo přistavěno schodiště na novou i starou ženskou galerii, gotizován portál a některá okna. Hebrejský nápis nad vchodem na hrotité štítové ploše uvádí:"Obnoveno v roce místo posvěcení", kde chronogram udává letopočet přestavby. Budova byla citlivě opravena v letech 1935/36. Její nynější rekonstrukce začala po roce 1980. Všechny synagógy a modlitebny v Boskovicích patřily ortodoxnímu směru.

24. Palírna knížecí - Traplova 1
Na dobové kresbě Boskovic z roku 1728 je na tomto místě zakreslena pod číslem 15 budova, z níž je vidět bohužel jen sedlová střecha. Podle legendy je to "Palírna knížecí", tedy lihovar či pálenice boskovické vrchnosti. Jejím nájemcem byl vždy Žid, který bydlel v dnešní Zborovské ulici č. 9. Provozoval v pálenici i hospodu a měl přezdívku "randár". Podnik prodala vrchnost roku 1892 židu Berischovi. Později zde býval obchod smíšeným zbožím. Ještě po roce 1945 zde byly nalezeny zbytky zařízení pálenice.

25. Dům "na císařské" (Kaiserhaus), Zborovská 11
Požárem 1823 jen málo poškozený starobylý patricijský dům koupil roku 1855 Herrmann Ungar, přestavěl jej v empirovém stylu a roku 1860 sem přenesl výrobu a výčep likérů, k nimž měl císařské oprávnění". Po roce 1880 přikoupil sousední dům v Plačkově ulici. Pamětní deska (akad. sochař Bedřich Čelikovský) připomíná, že se zde narodil spisovatel Hermann Ungar. Fasáda průčelí je členěna dvěma profilovanými kordonovými římsami nad přízemím. Okna prvního patra jsou v sambránách s návojovou parapetní římsou. Profilovaná podstřešní římsa nese valbovou střechu. Balkón v ose průčelí spočívá na kamenných tvarovaných krakorcích a je vybaven empirovým zábradlím. V přízemí jsou pruské klenby.
Kulturní památkou č. 0404 je vedlejší dům č. 13. Bydlel v něm v 19. století řezník Eisler, později zde byla Waltova židovská tiskárna. Dveře mají kamenné ostění s nadsvětlíkem a mříží. Fasáda je členěna lesénami. Okna jsou pravoúhlá s návojovou parapetní římsou, pod ní vpadlá obdélníková zrcadla. Nad okny snad bývala dříve empírová půlslunce. Dům byl rekonstruován po roce 1823. Koncem 19. století byl stavebně spojen se sousedním domem.

26. Obytný dům Zborovská 5
Postavil jej roku 1709 Jakub Donát, nájemce knížecí palírny. V interiéru je zachována stará dispozice, i když dům byl poničen požárem 1823. V prvním patře jsou cenné barokní dvoukřídlové mřížové dveře. Ve sklepě byla roku 1994 identifikována zachovalá rituální lázeň (mikve).

27. Brána do ghetta z "rynku"
Podle dobové městské kroniky "vrata u Židů z rynku" začali zedníci stavět 5. května 1756 mezi oběma křesťanskými domy na nároží, těsně u hranic ghetta. Tuto bránu uzavírala a otevírala židovská obec. Proto si měšťané zbudovali ještě vlastní bránu jen o málo blíže k náměstí. Byly to dva zděné pilíře s obloukem Křesťanské město svou bránu odstranilo roku 1852. Brána židovská přes veškeré snahy Židů o její zbourání (od 1870) byla odstraněna až kolem roku 1900 v souvislosti s novostavbou tzv. Traplova domu (Masarykovo náměstí č. 27).

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Naučná stezka
AKTUALIZACE: Michaela Dvořáčková (Městské informační středisko Boskovice) org. 130, 21.05.2007 v 12:54 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®