PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY Víno, vinařství a turistika - HLAVNÍ STRANA PREZENTACE 1 Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Čechy
Vinařská turistika
Vinařská oblast Čechy
Vinařská oblast Morava
Česká vína
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Cech českých vinařů
Svaz moravských vinařů
Vinné sklepy
Vinotéky
Vinárny
Gastronomické speciality
Folklorní akce a festivaly
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
ČESKÁ REPUBLIKA
Služby pro turisty
Informační centra
Kultura a zábava
Památky UNESCO
Památky a architektura
Hrady a zámky
Aktivní dovolená
Turistika
Sport a relaxace
Ubytování
Stravování
Lázeňská zařízení
Přírodní zajímavosti
Chráněná krajinná území
Jeskyně a propasti
Naučné stezky
Klub českých turistů
Cestovní kanceláře
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference

Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
Království perníku

Lovčí zámeček Ráby

Lovčí zámeček Ráby 1895
Letohrádek barona Drasche z Wartinberka v oboře pod Kunětickou horou, rok 1895.

Nachází se v obci Ráby na pozemcích bývalého velkostatku Pardubice, který v červnu 1881 včetně jeho hospodářského zázemí a sídla na zámku v Pardubicích i zříceniny hradu Kunětická hora koupil rytíř Richard Drasche von Wartinberg (18. 3. 1850 - 3. 7. 1923) - rakouský velkoprůmyslník, také uznávaný geolog, cestovatel a malíř (krajinář), jenž byl 13. 8. 1883 císařem Františkem Josefem I. (listina vyhotovena 3. 2. 1884) povýšen na barona.

Stavbu vedl a projektoval rodák z východočeských Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml. (19. 11. 1845 - 12. 1. 1892), který v letech 1874-1884 ve Vídni sdílel kancelář společně s architektem Janem Machytkou (14. 3. 1844 - 28. 7. 1887). Lovčí zámeček v Rábech je výjimečná stavba - je opomíjeným předobrazem slavné České chalupy na Jubilejní zemské výstavě 1891. Kolem letohrádku dal baron vysázet vzácné cizokrajné stromy, vonné douglasie a měkkolisté jedle do podoby „skvostně upraveného“ zámeckého parku.

Všechny nemovitosti tohoto "dravého cizáka", jak byl příznivci Musejního spolku z Pardubic a nepřáteli tehdejšího státního zřízení Rakousko-Uherska nazván v dobovém tisku, byly po vzniku Československé republiky (1918) záborovým zákonem  č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ze dne 16. dubna 1919 vyvlastněny. V režii první pozemkové reformy baron Drasche v roce 1920 převedl hrad Kunětická hora na pardubický Musejní spolek, jenž ho měl v pronájmu již od 1. 10. 1917, a Lovčí zámeček s pozemky, okolními lesy a dalšími nemovitostmi (včetně dnešní Restaurace u Nouzů v Hradišti na Písku) přepsal v říjnu 1922 do rodinného majetku Františka Aschenbrennera (nar. 11.1. 1874, zemřel 1942) byl vrchním ředitelem Moravské agrární a průmyslové banky (zal. 1908).

V listopadu 1938 Lovčí zámeček s provozními budovami a okolními lesy kupuje Miloslava Sudková (1900-1982) z Bílé Třemešné a přebudovává ho na penzion a ozdravovnu pro hosty, kterou následně pronajímá Jaroslavovi Sudkovi (bratrovi Josefa Sudka, manžela paní majitelky Sudkové). Paní majitelka Sudková měla dceru Evu (1928-2003) a Helenu. Z dobového propagačního letáku víme, že „Pension disponuje 28 prostornými, čistě a vkusně zařízenými pokoji 1, 2, 3 až 4 lůžkovými a společenskými místnostmi.“ V penzionu se např. v letech 1941-42 opakovaně rekreoval známý hudební skladatel a malíř Josef Bohuslav Foerster (1859-1951), prezident České akademie věd a umění a pozdější národní umělec (1945). 

Jako mnoho jiných nemovitostí v protektorátu Čechy a Morava byl zámeček zabrán německými úřady pro ozdravné pobyty mládeže na venkově (Kinderlandverschickung - KLV) a Hitlerovu mládež (Hitlerjugend). Byli zde proti vůli majitelů a provozovatele penzionu Jaroslava Sudka od září 1942 asi 2 roky.

Po Vítězném únoru 1948 byl zámeček vyvlastněn podruhé, nyní znárodněn. V letech 1953-1955 zde byl Domov mládeže - internát OU SPZ č. 18 (Odborné učiliště Státních pracovních záloh). Po něm zde byl Domov důchodců a v roce 1965 Ústav sociální péče pro mládež, který celý nově oplocený areál někdejšího zámeckého parku  s budovami užíval až do srpna roku 2000. V Domově důchodců a v Ústavu pracovaly řádové sestry (kongregace Nejsvětějšího Spasitele), které ale musely počátkem 80. let odejít. V 70. letech byla postavena vedle zámečku moderní „bílá budova“ (dnes čp. 151) jako provozní zázemí a kanceláře Ústavu a ještě v 80. letech byla tato budova rozšířena o velkou kuchyň s jídelnou.

Po roce 1990 získal oplocený areál v restituci pan ing. Petr Mlejnek (vnuk paní Sudkové) ve značně zanedbaném stavu. Po přesídlení Ústavu v srpnu 2000 do nově vybudovaného areálu "Domov pod Kuňkou" na jižním okraji obce Ráby byly budovy zámečku s provozním zázemím prázdné, neboť restituent pro ně marně hledal uplatnění, až si je v roce 2003 pronajala k podnikání firma KAM NA PARDUBICKU s. r. o. rodiny Šormových, která se o ně s láskou stará do současnosti, postupně je opravuje a na nemovitosti uplatňuje své předkupní právo.

Budova zámečku č.p. 38 s provozním zázemím č.p. 58 se z nemocničního stylu 70. let proměnila v pohádkovou Perníkovou chaloupku s Muzeem perníku. Postupně jsou také opravovány zámecké interiéry s nástěnnými malbami v 1. patře budovy, které jsou již příležitostně přístupné veřejnosti. Sousední „bílá budova“ č.p. 151 dnes slouží jako Spolkový dům a je připravována pro přesídlení 1. - 9. třídy Základní školy V Pohybu.

V roce 2014 zastupitelé obce Ráby (Ing. Vojtěch Černík - místostarosta, Jiří Frencl, Zdeňka Morchová - starostka, Ing. Jana Procházková, Josef Soukup, Mgr. Jana Trnková a Vladimír Vachek - místostarosta) přijali nový územní plán, který plochu určenou pro občanskou vybavenost a k podnikání na pozemcích uvnitř oploceného areálu Lovčího zámečku zmenšil na čtvrtinu původní výměry ve prospěch biocentra RBC 1758 (vně oploceného areálu), prioritně určeného k jiným účelům než k živnostenskému podnikání, a tak vytvořil právní nástroj pro budoucí možné (již třetí!!!) vyvlastnění pozemků, donedávna určených k podnikání, tentokrát na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (Část šestá "Některá omezení vlastnických práv,..." § 59-60). Bylo by sice legální, ale stejně legální a nemravné, jako znárodnění za socialismu. Bude se bezpráví na základě zákona či historická křivda (1948) na restituovaném majetku opakovat? Jakou perspektivu takové podnikání může mít? Proč k likvidační změně územního plánu došlo? Kdo za ní stojí? V čí prospěch?

Luděk Šorm

Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®